Realita je krutá

27. listopadu 2011 v 14:26 | Introvert |  Denníkove zápisky
Nechcela som na tomto blogu viesť svoj osobný život s denníkom, ale dnešný deň bol tak strašne výnimočný, že to tu musí byť!

(26.11.2011)
Si pre mňa strašne dôležitý a dnes sa to len potvrdilo. Nielenže som si kúpila čiapku, v ktorej vyzerám ešte menej ako na 17 rokov/vyzerám v nej ako Drobček/ , ale tak veľmi som bola otvorená k svojmu najlepšiemu priateľovi a chlapcovi, ako asi ešte nikdy. Strašne sa mi uľavilo, že som mu povedala všetko, čo mi ležalo na srdci.

Láskou by som ho zjedla. Niekomu môže byť otravné, že o ňom stále rozprávam. Ale mne na tom nezáleží, je mi jedno čo si o tom myslia ostatní. Som zamilovaná už viac ako 18 mesiacov a som šťastná. Postretlo ma nesmierne šťastie a musím si ho chrániť!

(27.11.2011)
Jeden deň si lietam medzi oblakmi a snívam a druhý deň tvrdo padnem na zadok.

Tomu sa hovorí krutá realita. S nikým sa nemazná. Obdivujem tých, čo sú taký silný a nenechajú sa len tak zlomiť. Ja už dávno nie som taká. Láska znamená bolesť, zamilovaní ľudia sú ľahko zraniteľní. Veria všetkému, čo láska prináša. A to je chyba.
Znova začína byť toho na mňa príliš. V škole ma čakajú znova samé písomky, na žiadnu sa neviem poradne naučiť. Nie tak, aby som s tým bola spokojná. Najviac ma štve, že matiku, ktorú som tak mala rada sa mi pomaly sprotivila mojim prístupom. Mám veľké nedostatky, neviem si rady.


Cítim sa poriadne na také veľké H****. Prepáčte za vulgarizmus, ale toto je ešte mierne slovo. Smútok sa mi strieda s hnevom. Trpím nedostatkom spánku, som dehydrovaná, neviem sa na nič sústrediť. Začínam mať všetky príznaky depresie a stresu. Je to otras, že sa nechávam zlomiť hlúposťami. Lenže ja sa naozaj cítim prekliato sama a nepochopená. Žiadne slová útechy, žiadne plece, ktoré by ma čakalo, aby som ho pokropila slzami. Skrátka nič. Prázdnota. Nebaví ma zverovať sa plyšovému medveďovi, už dávno nemám 7.

Nechcem nikoho otravovať, ale nechcem sa cítiť sama. Neviem si pomôcť. Mama znova cíti, že to so mnou nie je v poriadku. Ja to cítim tiež. Nie že by som sa chcela zabiť, to nie. Nemám chuť do jedla, celý týždeň prežívam na hlúpostiach. Svojim konaním sa priženiem bohvie kam...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lu Lu | Web | 27. listopadu 2011 v 14:59 | Reagovat

Ach, začiatok aký pekný optimistický a koniec fu..
No ale taký je život. Aj ja som sa len pred pár dňami cítila najhoršie ako som sa niekedy cítila. Upadala som do depiek a nevedela som si pomôcť. Našťastie ma to znoa prešlo a dúfam, že ma to nechytí tak skoro. :)
To sa všetko spraví, zas musel prísť po pekných chvíľach skrat..

2 KT Wild* KT Wild* | Web | 28. listopadu 2011 v 13:08 | Reagovat

Doufej v lepší zítřky.Občas mám takové chvíle taky.Kdy to zase není v pořádku,kdy se minulost,která nebyla zrovna šťastná vrací.Po střpíkách...Ale nesmíš dopustit,aby sis těmihle střípky kazila přítomnost.Vím,škola je důležitá,záleží ti na ní,jenomže neumírá se na to.Vylepšíš si to,jsi cílevědomá.Taky mě občas štve,jsem kvůli ní vynervovaná,ale vždycky když máš takovou chvíli vzpomeň si na lidi,na kterých ti záleží.Fefe,rodina,jsou to lidé,co tě podrží,pro které stojí tady být,co být ale hlavně žít.I kdybys měla samé pětky (což předpokládám že nemáš ;-) ) jsou tu pro tebe,na tohle musíme pamatovat.Na druhou stranu,střídá se smutek se štěstím,láska s nenávistí,...občas to musí být,ale přeju ti,ať se z toho zase vyhrabeš zpátky,užívej,každou sekundou se ti krátí život :-)

3 Miriam Miriam | Web | 28. listopadu 2011 v 18:19 | Reagovat

Znám ten pocit. Jsem prvním rokem na gymplu, učení je plno, už to není zdaleka taková pohoda jako na základce. A tomu můj vztah na dálku. Sakra, proč já tohle dělala. Vlastně jsi na tom podstatně lépe ohledně svého kluka... Já se svému klukovi nemůžu jen tak vyzpovídat. Přes smsky nebo skype mi to připadá trochu neosobní a když jednou za čas za mnou přijede, tak si užíváme dny, kdy jsme spolu a radši nemyslíme na to špatné.
Nejhorší je když je někomu z nás špatně a ten druhý nemůže nic udělat protože od sebe bydlíme taaaak daleko. :-(
Třeba zrovna dneska... potřebovala jsem si s někým popovídat. Pořád se nějak držím v ústraní, ani nevím proč, všechno mi leze na mozek (hlavně škola, tak jako tobě), ale On mi prostě řekne, že nemá náladu na povídaní si, že nemá náladu na nic. Zajedno jsem naštvaná na sebe, že ho otravuju a že nevím, co bych pro něj mohla udělat a zahdruhé jsem naštvaná i na něj, protože on je jeden z mála lidí, se kterými se můžu normálně bavit....
Promiň za menší "zpověď" v komentáři. Asi se to moc nehodí. Jen mám prostě chuť něco rozbít, na všechno se vykašlat a.... však to znáš.
Doufám, že to zvládneš. S tím učením to jde vždycky ztuha, ale po čase to určitě půjde lépe. Budeme se snažit nějak přežít. Určitě to období přejde... ;-)  (Já a myslím pozitivně? kde se to ve mě bere? :D )

4 [ Bloody // BiBi ] [ Bloody // BiBi ] | Web | 28. listopadu 2011 v 19:57 | Reagovat

Znám ten pocit, mrzí mě jak se cítíš. Ale v tomhle ti nedokážu poradit, cestu musíš najít ty. :(  Ale doporučila bych ti aby ses zaměřila v depresích na svého kluka,pokud je ti takovou oporou jakou tady píšeš.:) Věřím že se z toho dostaneš a budeš jako dřív! :) Držim palce a drž se, bude lépe. :)

5 KT Wild* KT Wild* | Web | 3. prosince 2011 v 17:53 | Reagovat

Ach,děkuju,že alespoň ty máš nervy na to,číst ty moje žvásty,řekneš mi k tomu něco duchaplného,i když máš třeba jiný názor.Za tohle ti děkuju ;-) Asi máš pravdu.V tom,že jsem jí nepoznala,koukám se na to jinak.Myslím,že až budu třeba v tvém věku,budu na to mít zase jiný pohled.Akorát poslední dobou mám občas chvíle,kdy nechci vyrůst.Pořád chci aby mi bylo čtrnáct,celý ten život,nechci dospět.A děkuji za pochvalu k botám,jak bych je zpapinkala,kdyby neměli o celovou špičku :-D :-D  A s tou smrtí máš pravdu,ještě jsem tu nenapáchala tolik škod,abych si mohla dovolit odejít :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama